Mercatorovo zobrazení

Ve světě se momentálně jedná o asi nejrozšířenější kartografické zobrazení. Mercatorovo zobrazení je druh úhlojevného válcového kartografického zobrazení, které navrhl roku 1569 vlámský kartograf Gerhard Mercator (1512 – 1594). Základem zobrazení je válec v normální poloze, tedy rovnoběžný se zemskou osou, dotýkající se glóbu na rovníku.

Obr. 16 Valec v normální poloze dotýkajíci se glóbu na rovníku (zdroj: Geografická kartografie).

Po zobrazení povrchu koule na válec a po rozvinutí pláště válce do roviny vznikne pravoúhlá síť poledníků a rovnoběžek, viz ukázka zobrazení. Poledníky jsou zobrazeny ve stejných rozestupech, zatímco vzájemná vzdálenost rovnoběžek směrem k pólům vzrůstá do nekonečna.

Zobrazení na rovníku je délkojevné (dotyk válce a glóbu na rovníku). Totéž už neplatí o ostatních rovnoběžkách znázorněnych jako úsečky stejné délky – čím blíže k pólům, tím je zkreslení v délce (a ploše) větší. Proto nelze Mercatorovo zobrazení použít při tvorbě map polárních oblastí nad 86. stupeň zeměpisné šířky. Naopak v rovníkových oblastech, přibližně mezi 15. stupněm severní a jižní zeměpisné šířky, je délková a plošná nepřesnost vcelku zanedbatelná.

Toto zobrazení se používá zejména na námořních, leteckých navigačních a webových mapách jako Google, Bing, OpenStreetMap.