Funkce

Až do této chvíle jsme používali funkce (print, range, input, ...()), které napsal někdo jiný. Nyní si ukážeme, jak napsat funkce vlastní a jak funkce fungují.

Funkce jsou bloky kódu v logickém celku. Funkce se používají buď pro kód, který plánujeme vykonávat opakovaně, především ale pro přehlednější členění kódu v souboru.

Příklad nové funkce

def obvod_obdelnika(sirka, vyska):
    """Vrátí obvod obdélníka daných rozměrů"""
    return 2 * (sirka + vyska)

# použití funkce obvod_obdelnika
print(obvod_obdelnika(4, 2))

Funkce má následující rozepsanou strukturu

        jméno funkce
           │
    +──────+──────+
    |             |
def obvod_obdelnika(sirka, vyska):
                    |          |
                    +────+─────+
                         |
                    seznam argumentů

    """Vrátí obvod obdélníka daných rozměrů"""
    |                                        |
    +──────   Dokumentační řetězec.   ───────+

    return 2 * (sirka + vyska)
           |                 |
           +────────+────────+
                    |
                návratová hodnota

Každá funkce je uvozena klíčovým slovem def, následuje její jméno a v závorce seznam argumentů. Za dvojtečkou následuje odsazený blok kódu.

Je dobrým zvykem ihned po definici funkce přidat dokumentační řetězec a funkci ukončit nějakou návratovou hodnotou

Poznámka

Dokumentační řetězec ani return výraz na konci funkce nejsou nijak povinné, nicméně patří k dobré praxi je dodržovat. Dokumentování funkci (tříd, metod) nemá v Pythonu závazná pravidla, je však dobré dodržovat některý ze stylů. Tím zároveň zajistíte možnost někdy v budoucnu automaticky generovat dokumentaci přímo z kódu.

Tělo funkce může obsahovat libovolný kód (dokonce i jinou vnořenou funkci), podmínky, smyčky a podobně.

def napis_hlasku(nazev, skore):
    "Popíše skóre. Název má být přivlastňovací přídavné jméno."

    print(nazev, 'skóre je', str(skore))
    if skore > 1000:
        print('Světový rekord!')
    elif skore > 100:
        print('Skvělé!')
    elif skore > 10:
        print('Ucházející.')
    elif skore > 1:
        print('Aspoň něco')
    else:
        print('Snad příště.')

napis_hlasku('Tvoje', 256)
napis_hlasku('Protivníkovo', 5)

Když funkce voláme, předáváme jim argumenty. Ty musí být ve stejném pořadí, v jakém jsou definovány v hlavičce funkce - tedy v tomto příkladě nejprve název a potom skóre.

Poznámka

Není to tak úplně pravda, argumenty můžeme zapsat i ve zpřeházeném pořadí, musíme je však explicitně pojmenovat, např. napis_hlasku(skore=15, nazev=‘Naše‘).

Návratová hodnota return

Obsahuje-li funkce příkaz return, přestane se okamžitě vykonávat a vrátí tuto hodnotu tomu, kdo funkci zavolal. Použijeme-li return uprostřed smyčky, chová se podobně jako break příkaz.

Funkce, která nemá žádný příkaz return automaticky vrací hodnotu None

Poznámka

A máme tady další datový typ, vedle čísel, textových řetězců a booleanovských hodnot máme datový typ žádná hodnota – None

Platnost proměnných ve funkcích

Proměnné v Pythonu mají platnost v blocích kódu a ve všech vnořených blocích.

coordinates = [100, 200]

def move(x, y):
    orig_value = coordinates
    coordinates[0] = coordinates[0] + x
    coordinates[1] += y # zkrácená forma "přičti proměnnou y k původní hodnotě

print(coordinates)
move(5, 4)
print(coordinates)

Po vykonání bychom měli dostat následující výstup:

[100, 200]
[105, 104]

pokud bychom ale zkusili vytisknout hodnoty proměné orig_value, která je definována uvnitř těla funkce, se zlou se potážeme:

print(orig_value)

Traceback (most recent call last):
  File "<stdin>", line 1, in <module>
NameError: name 'orig_value' is not defined

orig_value je lokální proměnná