Příloha F: Kódování češtiny

Pro zapsání české diakritiky do tabulky znaků existuje z historických důvodů několik možných způsobů. Do dnešní doby přetrvávají na některých systémech kódování CP852, Windows-1250 či ISO-8859-2. Díky tomu dříve často docházelo (a někdy stále dochází) k nekoretnímu zápisu a čtení z databází, kdy české znaky bývají zkomolené. Uživatel se tak může spolehnout pouze na svůj úsudek či náhodu, aby se mu znaky zobrazily korektně.

Problémy s nedostatečně velkou tabukou znaků řeší kódování UTF-8, do kterého lze uložit znaky všech známých jazyků, čímž by se měly problémy s kódováním vyřešit.

Je proto nezbytné, aby kódování znaků dat publikovaných jako otevřená data, bylo stejné u všech souborů a to UTF-8.